Hasič ztrácí během dvaceti minut u zásahu až jeden litr tekutiny.Působení tepla na lidský organizmus.
Přehřátím (hypertermií) neboli úpalem se rozumí překročení maximální teploty těla, při které již organismus není schopen efektivního odvodu tepla z těla ochlazováním, dochází k rozšíření cév a zadržení velkého množství krve z oběhu, čímž vzniká riziko kolapsu organizmu. Na rozdíl od úžehu k němu nedochází přímým působením slunce, ale vlivem působení horkého prostředí.
Přehřátí se projevuje výrazným snížením schopnosti jakékoliv činnosti, nárůstem tepové frekvence, případně stavem absolutní vyčerpanosti.Teplu se organizmus jen těžko brání. Prvním způsobem je reakce krevních cév v kůži, které se roztáhnou. Zvýšený, krevní průtok kůží pak umožňuje vyzařovat do okolí více tepla. Ve druhém případě se kožní povrch ochlazuje činností potních žláz. Potní žlázy vylučují pot, který vytéká na povrch kůže. Zde se odpařuje a během jeho odpařování se spotřebovává teplo. Značné množství vody odchází také při dýchání.
Svoji roli hraje i vlhkost okolního vzduchu. Pokud je příliš vysoká, snižuje to schopnost odpařování vody z těla a teplo se ztrácí obtížněji. Stručně řečeno teplota 50 °C se jinak snáší při relativní vlhkosti 17 % a jinak při 97 % vlhkosti. Podobně pokud je okolní vzduch zcela klidný, snižuje to účinnost odstraňování tělesného tepla vedením. Velká ztráta soli a vody může přispět k rozvoji přehřátí organizmu, které, pokud se nezvládne, může vést k selhání mechanizmů regulujících tělesnou teplotu a k úpalu. Naštěstí má organizmus tu vlastnost, že se při pobytu v horkém prostředí, když ztráty vody stoupají, přizpůsobí a omezí vylučování soli, takže je onemocněními z horka méně zranitelný.
Největší nebezpečí hrozí při vysokých teplotách malým dětem a starým osobám, u nichž se úpal vyvine nejsnáze. Jejich tepelně regulační mechanizmy nejsou tak účinné jako u zdravých dospělých. Většímu nebezpečí jsou vystaveni i lidé, kteří nejsou na teplo zvyklí, s vysokou nadváhou, silní pijáci nebo nemocní s horečkami.
Hasiči jsou vlivu horkého prostředí vystaveni denně. Při dlouhodobém pobytu ve vysokých teplotách je nezbytné zajistit dostatečný přísun tekutin. Jinak brzy dochází k dehydrataci organizmu. V průběhu několika desítek minut v teplotách kolem 80 °C a při fyzické práci, lze ztratit až 5 litrů vody. Praktickými pokusy se zjistilo, že hasič ztrácí 1 litr tekutiny během 20 minut zásahu! Při fyzickém nasazení pak nastává rozpor, kdy nedostatkem tekutin houstne krev, přičemž srdce pracuje na plný výkon. K zajištění oběhu houstnoucí krve vynakládá srdce velkou práci. Srdce proto může při déletrvající expozici v horku selhávat.
K akutnímu riziku přehřátí u zásahu dochází také v závislosti na typu používaného oděvu, době a velikosti energetické zátěže a teplotě okolního prostředí. Nasazení v ochranných oblecích mohou být pouze hasiči zdravotně způsobilí a připravení pro jejich používání výcvikem k termické odolnosti.
Co dělat...
- Sledovat dobu nasazení hasičů a vyhodnocovat možnost nebezpečí přehřátí v závislosti na faktorech souvisejících s tím to nebezpečím.
- Včas zajistit pravidelné střídání hasičů, dodržovat doby nasazení a dobu regenerace sil v chladnějším prostředí.
- Vytvořit podmínky pro regeneraci sil a volit vhodné způsoby regenerace.
- Zajistit přísun dostatečného množství tekutin, vhodný je iontový nápoj, voda osolená jednou lžičkou soli na litr tekutiny nebo i studený velmi mírně oslazený čaj s citronem.
Co nedělat...
- Nesnižovat teplotu náhlou i drastickou změnou teploty,např. celoplošným ponořením do ledové vody.
- Nepodávat tekutiny v případě, že postižený již má křeče.