„Osvědčené a zaběhnuté postupy nemusí být těmi nejlepšími Mýty o poskytnutí první pomoci.
Hasiči stále častěji při výjezdech plní funkci a úkoly zdravotníků. Podmínky, ve kterých hasiči zasahují, a s nimi i postupy první pomoci však za dlouhá desetiletí doznaly některých změn. Mnoho pravidel, kterými se lidé poskytující první pomoc řídili před lety, jej již překonaných, mnoho je chybných od samého počátku. Poutavou formou na ně v příručce hasiče-samaritána upozorňuje člověk z nejpovolanějších - lékař s mnohaletou praxí v akutní medicíně MUDr. Juljo Hasík. Ty nejvíce rozšířené mýty zde uvádíme.
Mýtus o neutralizaci
V některých starších příručkách je při poleptání kyselinou doporučováno použití slabé alkálie a opačně. Cílem pomoci není dosažení neutrální chemické reakce, ale úleva od bolesti. Doporučený postup je vyhánění čerta ďáblem. Experimentálně si lze vyzkoušet, co udělá kapička octa na odřené kůži.
Mýtus o vyvolání zvracení
Teoreticky doporučované vyvolání zvracení po vypití žíravin vycházelo z naivní představy, že se tak zabrání poleptání a perforaci střev. Koncentrovaná žíravina způsobí perforaci jícnu hned po požití, dál se ani nedostane. Příčinou smrti v těchto případech bývá zánět mezihrudí.
Mýtus o skleničce pro zahřátí
Tentokrát se nejedná o doporučení z příruček, ale obecně rozšířený názor. Alkohol navozuje subjektivní pocit tepla tím, že zvyšuje průtok krve kůží. Tento mechanizmus vede k urychlení tepelných ztrát a je příčinou toho, že opilci vedou statistiky podchlazených.
Mýtus o poraněních krční páteře
V příručkách první pomoci i lékařské literatuře se přehnaně zdůrazňuje riziko míšní leze v souvislosti s prováděním manévrů k uvolnění dýchacích cest.
Krční páteř může být poraněna při každém úrazu hlavy, to je pravda. Stejně tak pravdivá je skutečnost, že v drtivé většině případů se jedná pouze o neškodné natažení vazů. Zlomeniny krčních obratlů příliš časté nejsou. Vždy na ně musíme myslet, ale nesmí to být důvodem bránícím v uvolnění dýchacích cest při bezvědomí.
U části zraněných je krční mícha přerušena již v okamžiku úrazu, více se pokazit nedá. Tam, kde tomu tak není a postižený se dusí, nemáme na vybranou. Manipulace s krční páteří tedy musí být šetrná, ale uvolnění dýchacích cest zůstává prioritou.
Mýtus: Pro záchranu života pacienta je nejdůležitější rychlá přeprava do nemocnice.Proč tomu tak není?
Nemocného neléčí budovy, ale lidé. Pacient přivezený laiky není v nemocnici nikým očekáván, jeho průvodci se v areálu nevyznají. Pro nepřekonatelnost různých omezení (zákaz vjezdu nevyjímaje) pacient končívá v autě na parkovišti a oni sami u vrátných (v lepším případě na recepci). Jelikož nejsou schopni odborné komunikace, informace dovnitř nemocnice přenáší výše uvedení pracovníci. Ani ti nejsou dostatečně kompetentní, lékaři je neberou za partnery, jejich sdělením není přikládána přílišná vážnost. Komunikace se zredukuje na rozhodnutí kam nemocný patří, do které ambulance ho nasměrovat.
Výsledek - pacienta v kritickém stavu ještě hodinu po příjezdu nemusí spatřit lékař. Ze své praxe pamatuji nejednoho nešťastníka, jehož život před ošetřením vyhasl na chodbách nemocnice. O přínosu přednemocničního ošetření a dohledu záchranáře ve fázi předávání nelze pochybovat.Popisované problémy odpadají
v nemocnicích, které zřídily oddělení Emergency (urgentního příjmu) s nepřetržitým provozem. Také při zdravotních problémech vzniklých za pobytu v cizině doporučuji orientaci na tato pracoviště, fungují ve většině vyspělých zemí.
Mýtus: Letecká záchranná služba je rychlejší a kvalitnější než pozemní.
Jak je tomu ve skutečnosti?
Po stránce kvality jsou rovnocenné, tříčlenný tým RLP je na tom kvalifikačně dokonce lépe. U LZS je totiž třetím členem týmu pilot,který nemá zdravotnické vzdělání.Rozhodnutí o vyslání sanity i vrtulníku je v kompetenci sloužícího operátora, jedná se o využití jiného mobilního prostředku v rámci téhož systému. V pozemní a letecké záchranné službě se střídá týž personál.Nasazení LZS je výhodné při nehodách na dálnicích, železničních neštěstích a v horském terénu. Na druhé straně je vrtulník nepoužitelný v městské zástavbě a lesních komplexech. Možnost jeho nasazení je omezena klimatickými podmínkami (mlha) a denní dobou (tma). Při transportech na delší vzdálenosti je vrtulník rychlejší,přesto v cíli nezaručuje časový zisk.Ten je závislý na lokalizaci heliportu, kde se pacient opět překládá do sanitního vozu, z něhož je teprve předán na příslušné oddělení nemocnice.
Součinnost s pozemním týmem je zpravidla nutná i na místě zásahu, někdy i z toho důvodu, že terén nedovoluje přistání v bezprostřední blízkosti.
Nespornou výhodou je nasazení vrtulníku u dopravních nehod s více zraněnými. Tímto opatřením se na místě zásahu rychle dosáhne , nasazení potřebného počtu záchranářů. Vrtulník se ve většině případů objeví později než výjezdová skupina z nejbližší základny. Jeho '' tým v rámci dělby práce přebírá ' ošetření a transport pacienta, který bude vyžadovat specializovanou i péči. Z logiky věci vyplývá, že jím i bývá ten, jehož zranění je nejzávážnější. Zbývající pacienti jsou směrováni do spádové nemocnice.
Mýtus o tlakových bodech
Tentokrát se jedná o dílo teoretiků, kteří vymysleli, kde by se tepny daly přitlačit ke kostnímu podkladu (anatomický předpoklad je splněn). Kdyby se výsledek dostavil, došlo by k úplnému přerušení průtoku krve a nedalo by se vyloučit ani současné poškození některých nervů.
Popis využití tlakových bodů včetně jejich vyobrazení nechybí v žádné příručce. Doprovodné texty jsou stylizovány tak, aby čtenář nabyl dojmu, že autor daný postup pravidelně využívá. Instruktoři v tomto duchu učí a rozhodčí hodnotí účastníky soutěží.Za celoživotní praxi jsem tento způsob nepoužil, neviděl jsem ho použít jinou osobu, nečetl jsem o něm v konkrétní dokumentaci ani kasuistice.
Využití tlakových bodů pro zastavení krvácení předpokládá znalost povodí příslušných tepen. Z metodiky laické resuscitace při poslední revizi bylo vypuštěno hmatání tepu na krkavici, přestože ji lze poměrně snadno nacvičit. Praxe totiž ukázala, že s tím zachránci mají problémy. Nalezení neznámých tepen v průběhu minut, kdy uniká život z těla, je nesmyslným pro laika nezvládnutelným úkonem. Některé postupy vůbec nepovažuji za proveditelné.
Mám na mysli možnost účinného stlačení krkavice člověku, který je při vědomí. Podobně smýšlím i o doporučovaném stlačení břišní aorty. Kdyby se zdařilo, mělo by za následek vyřazení krevního oběhu celé dolní poloviny těla. Jako indikace jeho užití bývá uváděno relativně neškodné gynekologické krvácení.
Ke krvácení z dělohy spojeném s ohrožením života vzácně dochází ve čtvrté porodní době, přičemž právě zvětšená děloha by byla tou překážkou, která by stlačení aorty znemožnila.
V teoretické metodice není řešen další postup po stlačení tepny. Zraněný by po uvolnění tlaku vykrvácel. Jaké řešení přichází v úvahu? Kdyby výše uvedené způsoby byly účinné a proveditelné, musel by zachránce tlakový bod celou dobu držet a záchranář ve stlačení pokračovat až do převozu pacienta na operační sál.
Mýtus: Jak vytočit klíště?
Mezi lidmi je hojně rozšířena pověra, že se klíště vytáčí po nebo naopak proti směru hodinových ručiček. Klíště nemá závit a lze ho vytočit na jednu i druhou stranu. Před vytažením je vhodné pokapat ho tekutým mýdlem nebo olejem, zamezení dýchání vede k tomu, že se samo pustí. Uchopíme ho za hlavičku do pinzety (příliš nemačkat) a kývavými pohyby uvolníme.Někdy k tomu stačí štětička na čištění uší.
Mýtus: Kdo o sebevraždě mluví,ten se jí nikdy nedopustí.
Úvahy o sebevraždě jsou varovným signálem poruchy. Při jejich zjištění zajistíme dohled a psychiatrické vyšetření. Někdy j sou pro-' středkem vydírání, ale posouzení je schopen pouze odborník. Při reaktivních depresích jsou hlasité úvahy na téma sebevraždy velice časté. Bezradní pacienti v ní hledají únik z tíživé situace. Cesta od slov k činům někdy bývá překvapivě přímočará.
Nemocní s endogenní depresí sdílní nejsou, sebevraždou nevyhrazují, ale nejčastěji i ji realizují. Varovným impulsem jsou již úvahy o jejich neschopnosti a zbytečnosti.
Mýtus: Diabetika v komatu za, chrání kostka cukru
Diabetikům je doporučováno,aby v případě problémů požili kostku cukru. Stejné doporučení bez dalšího poučení bývá napsáno i v diabetickém průkazu. V praxi i má za následek, že zachránce bez vědomému diabetikovi v dobré víře i vloží do úst kostku cukru. Nemocný ji za této situace nejen nevyužije, ale navíc je ohrožen jejím vdechnutím a udušením.Podání cukru je vhodné, ale při i prvních potížích, když ho postižený je schopen požít.