Při vší své smůle můžete přece jen štěstí – štěstí,že jste se pojistili.Rizika tu budou vždy – nezapomeňte se pojistit.
Pojištění nezabrání tomu, aby vás nepostihlo nic zlého, ale pomůže zmírnit finanční následky, když k takové situaci dojde. Pojištění slouží k vytvoření finanční rezervy využitelné k úhradě potřeb nebo škod, které vzniknou pojištěným z nahodilých událostí. Tato rezerva se vytváří z pojistného, které je vlastně i cenou za poskytované služby.
Zmínky o náznaku prvních pojištění pochází již ze starověku. U kulturních národů vznikají rozmanitá sociální zařízení, která lze považovat za předchůdce majetkových a životních pojištění. Z doby přibližně 2000 let před naším letopočtem pochází dochované záznamy na hliněných destičkách o sdružení majitelů velbloudů, které zabezpečovalo své členy proti ztrátám, jež s sebou neslo provozování obchodu a dopravy pomocí karavan. Ve staré Indii zase existovalo mezi určitou kastou obchodníků pojišťování úvěru. Staří Féničané vymysleli jakési dopravní pojištění lodí i nákladů. Svým systémem „pojištění" je známé sdružení obchodníků a vlastníků lodí HANZA, které bylo založeno v polovině 12. stolení. V této době se loď pořídila za 100 kop tolarů. Každým rokem se ale jedna z deseti lodí ztratila. Pořízení nové lodě však bylo pro jednotlivce příliš nákladné. Řešením byla dohoda kupců, že každý rok složí každý z nich do společné pokladny 10 kop tolarů. Ročně tak bylo v „rezervě" 100 kop, ze kterých se tak mohla každý rok pořídit jedna loď. A tak každý člen sdružení, který přišel o loď, si vlastně mohl koupit za 10 kop novou loď v hodnotě 100 kop. Postupně se spolek rozrůstal. O přijetí do spolku však společně hlasovali a nepřijali nikoho, kdo své lodi zanedbával nebo jednal neseriózně v obchodních vztazích, čímž předcházeli úmyslnému obohacení na úkor ostatních. První řádná požární pojišťovna vznikla v Hamburku roku 1676. Historie pojišťovnictví na území dnešní České republiky se datuje od konce 17. století.
Roku 1699 podal Jan Kryštof Bořek promyšlený návrh na zavedení povinného požárního pojištění budov v Čechách. Jeho návrh spočíval v zavedení protipožárního fondu, do něhož by povinně přispívali všichni občané, kteří by si právě koupili dům. Ke vzniku fondu však nakonec nedošlo. V roce 1777 byla zřízena pojišťovna proti škodám z ohně na polních zásobách, nábytku, nářadí a dobytku. Neměla však dlouhého trvání a brzy zanikla. Po roce 1822 zahájily činnost na českém území dvě „zahraniční" pojišťovny se sídlem ve Vídni a Terstu. Císařskokrálovský privilegovaný, český, společný, náhradu škody ohněm svedené pojišťující ústav, od něhož se již nepřetržitě odvíjí tradice českého pojišťovnictví, vznikl v roce 1827. Svůj název později změnil na První českou vzájemnou pojišťovnu (založena 1827 v Praze). Téměř současně vznikl v Brně Císařsko-královský privilegovaný pospolný ústav pohořelný pro Moravu a Slezsko, který se následně přejmenoval na Moravsko-slezskou vzájemnou pojišťovnu. Zpočátku obě tyto pojišťovny provozovaly jen požární pojištění nemovitostí. „První česká" začala např. provozovat pojištění krupobitní a pojištění movitostí až v roce 1864. Teprve na 81. řádné valné hromadě dne 10. května 1909 bylo rozhodnuto, že pojišťovna rozšíří svou činnost na nová pojišťovací odvětví - životní pojišťování, pojišťování proti vloupání, pojišťování zákonné odpovědnosti a úrazu.
Vlna zakládání nových pojišťoven a pojišťovacích spolků se vzedmula až ve druhé polovině 19. století. K významným ústavům patřily např. Asekurační spolek cukrovarníků (1862), Pražská městská pojišťovna (1865), pojišťovací požární spolek sv. Florián v Chebu (1868), Praha, vzájemná pojišťovna (1869), Rolnická vzájemná pojišťovna v Praze (1869). K jedné z nejvýznamnějších českých pojišťoven vůbec se řadí Slavia, vzájemně pojišťovací banka, Praha (1869). Dva roky nato vznikla Plaňanská vzájemná pojišťovna v Plaňanech (1871), ještě později byla vytvořena velmi důležitá, a jak se později ukázalo i úspěšná instituce v oblasti zajišťovnictví - První česká zajišťovací banka v Praze (1872).
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století bylo české pojišťovnictví již tak silné, že ekonomickou stabilitou První české vzájemné pojišťovny neotřásly například ani značné škody, jak byly požáry mlýnů roku 1870 v Čejticích, ve Vojkovicích, roku 1878 v Praze - Jan Dvořák, roku 18-81 v Karlině - Jindřich Ronz. Ani největší náhrada škody v devatenáctém století poskytnutá za jednu pojistnou událost, a to krátce po požáru Národního divadla v Praze 12. srpnav1881, pojišťovnu neohrozila. Částka 297 869 zlatých rakouské měny umožnila téměř okamžitě zahájit práce na jeho obnově. Na přelomu století vznikly další společnosti - např. Hasičská vzájemná pojišťovna v Brně (1900) a Moravská dobytčí pojišťovna v Brně (1902).
Díky odborným znalostem a politické prozíravosti vedoucích představitelů v oblasti pojišťovnictví se i přes obtížné válečné roky 1914-1918 podařilo převést svěřené finanční prostředky pojistníků. Po vzniku samostatné Československé republiky bylo možné začít novou etapu - nyní již československého pojišťovnictví. Svou činnost zahájila řada dalších pojišťoven: Čechoslavia, lidová pojišťovna (1919), Pojišťovna průmyslu kvasného (1919), Akciová dopravní a živelní pojišťovna v Praze (1920), Národní pojišťovna, a. s. (1922), aj. Kromě těchto ústavů byly koncesovány Saint-Germainskou a Trianonskou mírovou smlouvou pojišťovny Assiccurazioni generali a Riuinione Adriatica di Sicurtá. V těchto smlouvách se také podařilo prosadit, že se nástupnické státy Rakouska-Uherska musely zavázat k povolení činnosti rakouských pojišťoven na svém území po dobu dalších 10 let.
I přes útlum pojišťovnictví, který nastal v době protektorátu za 2. světové války, bylo v roce 1945 i díky předválečnému období evidováno celkem 733 pojišťoven, pojišťovacích spolků a zahraničních prezentací. Tento počet subjektů byl znárodněn zestátněním Dekretem prezidenta republiky z 24. října 1945. Řízením pojišťovnictví byla pověřena Pojišťovací rada se sídlem v Praze. Od 1. ledna 1947 pak v Československu vzniklo pouze pět pojišťoven, národních podniků. Po únoru 1948 došlo ke zřízení jediného ústavu - Československé pojišťovny, národního podniku. Na několik desetiletí se tak přerušil přirozený
I přes útlum pojišťovnictví, který nastal v době protektorátu za 2. světové války, bylo v roce 1945 i díky předválečnému období evidováno celkem 733 pojišťoven, pojišťovacích spolků a zahraničních prezentací. Tento počet subjektů byl znárodněn zestátněním Dekretem prezidenta republiky z 24. října 1945. Řízením pojišťovnictví byla pověřena Pojišťovací rada se sídlem v Praze. Od 1. ledna 1947 pak v Československu vzniklo pouze pět pojišťoven, národních podniků. Po únoru 1948 došlo ke zřízení jediného ústavu - Československé pojišťovny, národního podniku. Na několik desetiletí se tak přerušil přirozený tržní vývoj pojišťovnictví. V souvislosti s novým federativním uspořádáním státu v roce 1968 byly z jediné Státní pojišťovny vytvořeny dva samostatné subjekty Česká státní pojišťovna se sídlem v Praze a Slovenská štátní poisťovňa se sídlem v Bratislavě a to s účinností od 1. ledna 1969.
Monopolní období českého, resp. československého pojišťovnictví,trvalo až do počátku devadesátých let.Právní rámec pro změny související se zaváděním tržní ekonomiky a soukromého podnikání vytvořily v oblasti pojišťovnictví až nové zákony o pojišťovnictví počátkem 90. let min. století. Nyní je na českém pojistném trhu okolo pěti desítek pojišťoven.